Hotel Voroněž I, nacházející se v těsné blízkosti brněnského výstaviště, přivítal ve dnech 15. - 17. května účastníky již 22. ročníku mezinárodní konference metalurgie a materiálů Metal 2013. Tradice mezinárodních metalurgických konferencí a veletrhů METAL, které se každoročně konají v květnu, byla založena v roce 1992. Konferenci pořádá ostravská společnost TANGER, spol. s r.o. za spolupráce partnerů - VŠB Technická univerzita Ostrava, ČSNMT a dalších.

Z celkového počtu 459 přihlášených účastníků se zúčastnilo 382 osob z 26 států: 246 účastníků z České republiky, 48 z Polska, 29 ze Slovenska, 14 z Rumunska, 6 z Alžíru, 5 z Ruska, dále pak z USA, Koreje či Thajska. Bylo předneseno 182 přednášek, které byly tematicky rozděleny do několika sekcí (Pokroková výroba železa a oceli, Tváření kovů, Výrobky z oceli a jejich vlastnosti, Moderní trendy v povrchovém inženýrství, Neželezné kovy a slitiny a Ekonomika a řízení metalurgické výroby). Svou činnost zde prezentovalo 7 vystavovatelů a sponzorů: ŽĎAS a.s., Linde Gas a.s., RMTVC, Česká společnost pro nové materiály a technologie, MIKRO, spol. s r.o., MSV - Veletrhy Brno, a.s., MATERIÁLOVÝ A METALURGICKÝ VÝZKUM s.r.o.

V posterové sekci se zúčastnilo 167 autorů v odpovídajícím poměru k počtu referátů v jednotlivých sekcích. Organizátor konference, firma TANGER spol. s r.o., pak na základě hodnocení garantů symposií vyhlásila 5 čestných uznání a další 3 vítěze ceny o nejlepší poster, oceněné věcnými dary.

Na čtvrteční odpoledne byl pro účastníky naplánován příjemný doprovodný program, zahrnující výlet parníkem po Brněnské přehradě, návštěvu Pavilonu Anthropos, Technického muzea nebo Hvězdárny a planetária Brno. Vzhledem k pěknému slunečnému počasí byl o výlet parníkem velký zájem. Zajímavá byla díky poutavému výkladu průvodce i návštěva Pavilonu Anthropos, který je umístěn uprostřed zeleně nedaleko areálu výstaviště. Prakticky nikdo neodolal pořízení fotografie realisticky ztvárněného modelu mamuta, který je hlavní atrakcí tohoto muzea.

Ideální příležitostí k navazování pracovních i přátelských vztahů byly dva společenské večery. První, neformální Beer party, se konala ve středu v nedaleké restauraci Moravská chalupa, kde mohli účastníci konference ochutnat nabídku regionálního piva i vína společně s kouskem selete na rožni. Vrcholem celého konferenčního programu byl bezesporu druhý společenský večer, uspořádaný v sálech hotelu Voroněž I. K poslechu a posléze i k tanci zahrála cimbálovka, příznivci gastronomie mohli ochutnat vynikající červené a bílé víno místního vinaře a vybrat si z nepřeberné nabídky slaných i sladkých pochoutek.

Další ročník, tentokrát již 23. v pořadí, se opět uskuteční v prostorách hotelu Voroněž I ve dnech 21.-23. května 2014.

Milena Voděrová

Náš seriál o technických normách dospěl k dalšímu kalendářnímu roku. V období od ledna do března 2013 bylo ve sledovaném oboru vydáno celkem jedenáct českých technických norem, z toho devět přejímá příslušné evropské nebo mezinárodní normy překladem, jedna převzetím originálu a jedna oznámením ve Věstníku ÚNMZ. Do tohoto počtu je zahrnuta i jedna norma, o které jsme psali už v předchozím dílu.

Největší počet vydaných norem se jako obvykle týká nátěrů. S novou ČSN EN ISO 13076 (67 3011) Nátěrové hmoty – Osvětlení a postup pro vizuální hodnocení nátěrů jsme vás již seznámili minule, zde tedy zbývá jen připomenout její vydání. Tato norma se týká všech zkoušek nátěrů, jejichž výsledky se alespoň zčásti hodnotí vizuálně (což je opravdu značné množství).

V tomto období byla vydána i trojice norem pojednávajících o zkouškách zasychání nátěrů. Jsou to ČSN EN ISO 9117-4 (67 3057) Nátěrové hmoty – Zkoušky zasychání – Část 4: Metoda s použitím mechanického záznamu průběhu zasychání, ČSN EN ISO 9117-5 (67 3057) Nátěrové hmoty – Zkoušky zasychání – Část 5: Modifikovaná Bandowova-Wolffova metoda a ČSN EN ISO 9117-6 (67 3057) Nátěrové hmoty – Zkoušky zasychání – Část 6: Zkouška zasychání do stavu bez otisku. Tím se počet dosud vydaných norem z této řady zdvojnásobil.

Část 4 popisuje metodu, při které se na čerstvě natřený vzorek spustí jehla, která se pak lineárním nebo rotačním pohybem konstantní rychlostí posouvá po nátěru, který mezitím postupně zasychá. Podle změn charakteru stopy se pak vyhodnocuje, jak probíhalo zasychání nátěru (vzdálenosti se pomocí rychlosti pohybu jehly přepočtou na dobu zasychání). Oba typy přístrojů jsou komerčně dostupné. Výhodou je, že celý průběh zasychání je zdokumentován na jednom vzorku a zkouška navíc může probíhat automaticky.

Pro toho, kdo se někdy setkal se starou ČSN 67 3052 z roku 1980, nebude část 5 ničím novým. Jde o stejnou sedmistupňovou klasifikaci stupně zasychání a rovněž použitá závaží jsou stejná. Podobnost jistě není čistě náhodná – vedoucí projektu v rámci ISO byla z Německa a autorem normy RVHP, která byla převzata zmíněnou ČSN, byla pro změnu delegace NDR. Rozdíl mezi oběma normami je především v tom, že podle dřívější ČSN se nátěrová hmota nanášela na skleněné desky, ale podle nové normy se k přípravě zkušebních vzorků používají ocelové plechy o tloušťce 0,5 až 2 mm. Tato norma se, z praktického hlediska více hodí do provozů než do laboratoře a slouží k rychlé orientaci v zasychání nátěrových hmot.

Část 6 je v podstatě přečíslováním bývalé ISO 3678, která byla tehdy převzata jako ČSN EN ISO 3678 (67 3056).

Další soubor norem vydaných v 1. čtvrtletí se týká působení kapalin na nátěry. Sem patří ČSN EN ISO 2812-1 (67 3099) Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti kapalinám – Část 1: Ponor do jiných kapalin než vody, ČSN EN ISO 2812-2 (67 3099) Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti kapalinám – Část 2: Ponor do vody, ČSN EN ISO 2812-3 (67 3099) Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti kapalinám – Část 3: Metoda s použitím savého materiálu a ČSN EN ISO 2812-4 (67 3099) Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti kapalinám – Část 4: Kapkové metody. U části 3 jde o revizi již existující normy, jejího vydání se podařilo využít k dodatečnému překladu částí 1, 2 a 4, které byly již dříve převzaty oznámením ve Věstníku ÚNMZ. Nyní je tedy celá čtveřice k dispozici v češtině a jako anglický originál zůstala jen méně používaná část 5 (Metoda s použitím teplotního gradientu).

Dodatečným překladem je i ČSN EN ISO 7783 (67 3093) Nátěrové hmoty – Stanovení propustnosti pro vodní páru – Misková metoda. Příslušná evropská norma byla původně zavedena v červnu 2012 převzetím originálu, na žádost technické veřejnosti však byla dodatečně převzata překladem.

Poslední v tomto období vydanou normou týkající se nátěrů je ČSN EN ISO 13632 (67 0575) Pojiva pro nátěrové hmoty – Pryskyřice – Vzorkování a příprava vzorků pro měření barevného odstínu. Tato norma přejímá příslušnou EN oznámením ve Věstníku ÚNMZ, je tedy k dispozici jen v angličtině.

Přehlídku vydaných norem uzavíráme ČSN ISO 17752 (03 8213) Koroze kovů a slitin – Postup stanovení a odhadu rychlostí úniku iontů (runoff) kovů z materiálů v důsledku atmosférické koroze. Touto normou se zavádí mezinárodní norma převzetím originálu, výtisk ČSN tedy obsahuje kromě anglického originálu i anotaci obsahu, národní předmluvu v obvyklém rozsahu a národní přílohu s překladem úvodu, předmětu normy a názvů kapitol a příloh mezinárodní normy. Norma ISO byla vypracována v rámci pracovní skupiny ISO/TC 156/WG 4, jejíž sekretariát zajišťuje SVÚOM, a navazuje na nedávno vydanou čtveřici norem ČSN EN ISO 9223 až 9226.

Pod pojmem přechod kovů do okolního prostředí – runoff – se rozumí celkové množství kovů, které z vrstvy korozních produktů přejde oplachem, srážkami a erozí větrem do bezprostředního okolí objektu, tj. především do vody a půdy. Rychlost přechodu kovu do okolního prostředí je stejně jako rychlost koroze daná typem kovu, dobou expozice a environmentálními podmínkami dané lokality (teplotně-vlhkostní komplex, znečištění ovzduší, atd.). Kovy, které mohou přecházet do okolního prostředí korozí volně exponovaných ploch na budovách a jiných stavebních objektech, jsou používány jako střešní krytiny, klempířské prvky apod. (olovo, měď, zinek, železo, hliník, titan, cín). Řada kovů se kumuluje ve vodách, půdě a následně i v živých organismech po desítky let a představují riziko z environmentálního hlediska. Z hlediska četnosti použití jednotlivých materiálů se tato problematika nejčastěji týká zinku a mědi.

Na množství runoff má vliv orientace a sklon korodující plochy. Nejvyšší úbytky byly zjištěny pro plochy orientované na návětrnou stranu se sklonem 20 – 45°. Množství kovových iontů, které přejde do prostředí, je ovlivněno i množstvím a intenzitou srážek. Např. ve Stockholmu bylo stanoveno, že se koncentrace měděných iontů v oplachové dešťové vodě pohybuje od 1 až do 14 mg/l (nejčastěji 3 mg/l).

Informace o vydání nových ČSN jsou průběžně zveřejňovány na webových stránkách ÚNMZ (www.unmz.cz). Podrobnější informace o jednotlivých normách z oboru koroze a ochrany proti korozi mohou případní zájemci získat v Centru technické normalizace SVÚOM, s.r.o. (www.svuom.cz), popř. u zpracovatele příslušné normy.

Pavel Dušek