Ocenění

Čestní členové

Čestné členství propůjčuje prezident AKI fyzickým osobám s mimořádnými zásluhami o rozvoj nebo prestiž oboru na základě návrhů schválených výborem. V současnosti má AKI tyto čestné členy:

Milan Šlégl
Milan Šlégl se po absolvování Vyšší průmyslové školy v Kolíně věnoval problematice galvanického pokovování v AZNP v Mladé Boleslavi a poté pracoval jako korozní technik v Kaučuku Kralupy. Velkou část svého života zasvětil práci věnované metodickému řízení korozních inženýrů pro Chemoprojekt Praha. V roce 1990 za účasti zástupců vysokých škol a podniků založil neziskovou organizaci Korozních inženýrů, která se v roce 1991 transformovala na dnešní Asociaci korozních inženýrů.
doc. Ing. Stanislav Tuleja, CSc.
doc. Ing. Stanislav Tuleja, CSc. je významný pedagogický a vědecký pracovník v oblasti koroze kovů. Vysokoškolské vzdělání dokončil v roce 1963 na Hutnické fakultě Technické univerzity v Košicích, které zůstal věrný celý svůj profesní život. Je zakladatelem „košické korozní školy“, jejíž absolventy lze nalézt v mnoha slovenských a zahraničních společnostech a univerzitách. Je autorem 13 vysokoškolských a dvou středoškolských učebnic. Byl prezidentem Slovenské společnosti pro povrchové úpravy (SSPÚ), zastával funkci vice prezidenta AKI, byl členem redakční rady časopisu KOM, Acta metalurgica slovaca a Slovgas. Byl dlouholetým organizátorem konferencí Koroze v energetice a Koroze úložných zařízení.
Prof. Ing. Pavel Novák, CSc.
Prof. Ing. Pavel Novák, CSc. kombinuje obdivuhodné učitelské schopnosti, hluboké teoretické znalosti a praktickou zkušenost získanou dlouholetou spoluprací s českým a slovenským průmyslem. Své znalosti velkoryse předává studentům a kolegům z univerzit i průmyslu. Neúnavně bojuje za efektivní aplikaci poznatků protikorozní ochrany v praxi pořádáním kurzů pro inženýry pracující v průmyslu, publikační činností na všech úrovních a účastí na konferencích a profesních setkáních. Zásadní byla také role profesora Nováka v 90. letech 20. století, kdy byl vzhledem k odchodu celé generace nadaných inženýrů a vědeckých a pedagogických pracovníků korozní výzkum a vzdělávání v České republice v kritickém stavu. V této obtížné době spolu s kolegy založil AKI, pomohl zachránit kontinuitu vydávání periodika Koroze a ochrana materiálu, inicioval tradici korozních konferencí AKI, založil nadaci profesora Koritty pro podporu studentů a neúnavnou prací a výjimečným osobním nasazením udržoval vysokou kvalitu korozního výzkumu, ochrany a vzdělávání.
RNDr. Jiří Sikač, CSc.
RNDr. Jiří Sikač, CSc. získal doktorát na katedře anorganické chemie Přírodovědecké fakulty UK. V roce 1978 nastoupil do SVÚOM G.V. Akimova do odboru anorganických ochranných povlaků, kde studoval oxidické vrstvy na kovech. Později se zaměřil na studium vlastností ochranných povlaků vytvořených PVD technologiemi a žárovým zinkováním. Ve SVÚOM se i díky znalosti švédštiny stal garantem spolupráce se švédským Korozním ústavem ve Stockholmu. V roce 1991 nastoupil do firmy zabývající se dodávkami pro automobilový průmysl, která se v průběhu doby stala součástí koncernu Henkel. Jeho úkolem bylo starat se o projekty v oblasti lepení, utěsňování a protikorozních opatření na karoseriích vozidel, vyztužování a akustického utěsňování. Koncem 80. let se stal předsedou redakční rady časopisu Koroze a ochrana materiálu. Když byl začátkem 90. let postaven před otázku, co s časopisem, na jehož vydávání SVÚOM již neměl finanční prostředky, podařilo se mu prosadit, aby jej převzala právě vzniklá AKI.
Jan Hendrych
Jan Hendrych nastoupil v roce 1965 do Severočeských chemických závodů v Lovosicích. Zde pracoval v technickém odboru údržby jako korozní technik až do roku 1994, kdy založil soukromou technickou kancelář, která poskytuje kontrolní a konzultační činnost v oblasti protikorozní ochrany. Úzce spolupracoval na výzkumných projektech SVÚOM Praha (chladicí vody), Chemoprojektu Praha a VŠCHT Praha (anodická ochrana) i Výzkumného ústavu anorganické chemie (kapalná hnojiva). Pracuje nejen pro Lovochemii a.s., ale i pro firmy jako jsou Česká rafinerská, Česká teplárenská, Skanska, Viamont, Chemoprag, Chemoprojekt, MERO a řadu dalších. Působil jako kontrolor povrchových ochran při výstavbě odsiřovacích jednotek v Elektrárně Opatovice a Mělník I.
Ing. Jan Chott
Ing. Jan Chott ukončil specializaci fyzikální chemie na VŠCHT Praha v roce 1974. Po studiu nastoupil do výzkumného oddělení Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, kde později zastával pozice korozního inženýra, vedoucího oddělení technického dozoru a další. V letech 1974 až 1980 absolvoval postgraduální kurz Korozní inženýrství. Díky práci v chemickém průmyslu si osvojil znalosti v oblasti nátěrových hmot, opryžování, žárového stříkání kovů, laminování, tmelení, práci s termoplasty a speciálních oprav materiálů. Od roku 1999 soukromě podniká a poskytuje konzultační služby v oboru protikorozní ochrany. Je držitelem řady aplikačních certifikátů jako je certifikát korozního inženýra, mezinárodní certifikát inspektora povrchových úprav FROSIO a certifikát pro NDT měření ultrazvukem, byl jmenován soudním znalcem v oboru protikorozní ochrany a pracuje jako přednášející a zkušební komisař svařování plastů v akreditované organizaci.
Podílel se na tvorbě Korozních sešitů (příruček pro korozní pracovníky v průmyslu) a ve školicím středisku v Kralupech nad Vltavou pořádal odborné semináře pro pracovníky z oblasti protikorozní ochrany.
Ing. Robert Bartoníček, CSc.
Ing. Robert Bartoníček, CSc. je odborník s velmi širokým záběrem v oboru koroze a protikorozní ochrany. Ve své profesní praxi se zabýval teoretickými problémy koroze, korozí ve vodách a v prostředí rafinérií. Hluboká a široká znalost korozní teorie mu umožnila aplikaci těchto poznatků při formulaci zásad protikorozní ochrany. Kromě monotematických odborných článků vydal nebo se spolupodílel editorsky či překladatelsky na vydání tří knih: Koroze a protikorozní ochrana (ČSAV 1966, hlavní autor), Navrhování protikorozní ochrany (SNTL 1980, autor) a Volba materiálu a protikorozní ochrana v chemickém průmyslu (R. Donndorf a kol., SNTL 1980, překlad). Ovlivnil i úroveň vzdělání technického personálu chemických i petrochemických provozů a svou aktivitou přispěl k založení AKI. Do roku 2011 byl prezidentem AKI.
Cena Milana Pražáka

Cena Milana Pražáka je udělována osobnostem s významným a dlouhodobým přínosem v oblasti korozního inženýrství, protikorozní ochrany nebo vědeckého poznání v oboru koroze z akademické, výzkumné nebo aplikační sféry.

Proč právě Cena Milana Pražáka? Není mnoho výzkumníků činných v oboru koroze v České republice s tak jednoznačným přínosem v lokálním i celosvětovém měřítku. Ing. Milan Pražák, CSc. obohatil korozní výzkum zejména aplikacemi elektrochemických metod. Jeho pionýrská činnost ve Státním výzkumném ústavu ochrany materiálů a celoživotní nezištné sdílení znalostí obohatilo současné i následující generace českých a slovenských korozníků a významně pomohlo k světově silné pozici českého korozního výzkumu. Neméně důležitá pro něj byla i aplikační činnost v oblasti protikorozní ochrany.

Cena Milana Pražáka

Cena Milana Pražáka je udělována jednou ročně a sestává z diplomu, plakety a bezplatné účasti na konferenci AKI, během jejíhož konání je příjemci slavnostně předána. Příjemce Ceny je zároveň požádán o přednesení příspěvku se vztahem k oceněné práci.

Příjemce Ceny nemusí být členem AKI a může být jakékoliv národnosti. Oceněná práce musí však být vykonána v České republice nebo mít k České republice úzký vztah.

Kandidáta pro cenu Milana Pražáka může navrhnout jakýkoliv člen AKI formou dopisu adresovanému jednateli AKI (link do sekce Kontakty). Dopis musí obsahovat stručné odůvodnění návrhu. Uzávěrka nominací je vždy 30. dubna. Příjemce Ceny vybírá výbor AKI na svém jarním zasedání. V případě těsného výsledku hlasování nebo jakýchkoliv pochyb o kvalitách kandidáta si výbor AKI ponechává právo Cenu v daném roce neudělit.

Kompletní pravidla udělování Ceny jsou ke stažení zde

Laureáty Ceny Milana Pražáka jsou následující osobnosti:

2020
Ing. Vladimír Kučera, CSc. | 2020

Ing. Vladimír Kučera, CSc se zabývá zejména atmosférickou korozí a vlivem klimatických parametrů a znečištění ovzduší na technické materiály a objekty kulturního dědictví. Společně s E. Mattssonem, Ch. Leygrafem, J. Tidbladem, I. O. Wallinderovou a D. Thierrym tvoří celosvětově uznávanou skupinu výzkumníků, která v posledních desetiletích pomohla zařadit dříve opomíjenou atmosférickou korozi mezi plně etablované obory korozního inženýrství a vědy. K hlavním výzkumným aktivitám Vladimíra Kučery patří studium vlivu znečišťujících látek, jako jsou SO2, NOx, HNO3, O3 a prachové částice, na korozi a degradaci kovových a nekovových stavebních materiálů, zavedení konceptu „dose-response“ funkcí pro odhad vlivu klimatických parametrů na rychlost degradace materiálů v atmosféře a použití elektrochemických metod v atmosférických podmínkách, a to jak pro studium mechanismů, tak i pro monitoring koroze.

Vladimír Kučera je absolventem VŠCHT Praha, kde se také korozi začal věnovat v rámci své disertační práce. Od roku 1970 působil ve Švédském korozním institutu ve Stockholmu, kde se stal vedoucím výzkumu. Založil a mnoho let sloužil jako předseda programu ICP Materials pod hlavičkou Organizace spojených národů (OSN). Cílem programu je sledovat vliv znečištění ovzduší na korozi materiálů v globálním měřítku. Od Mezinárodní korozní rady (ICC) obdržel v roce 2008 cenu Marcela Pourbaixe za podporu mezinárodní spolupráce na poli koroze.

2019
Ing. Petr Szeląg | 2019

Ing. Petr Szeląg je již po mnoho desetiletí přední osobností oboru povrchových úprav v České republice. Během své kariéry byl aktivní v oblasti výzkumu, vývoje, vzdělávání, normalizace a jako organizátor konferencí a dalších odborných setkání. Profesní dráhu zahájil ve Státním výzkumném ústavu ochrany materiálů, kde vyvíjel technologie pro galvanické pokovování a další povrchové úpravy kovů jako výzkumný pracovník a později jako vedoucí odboru a vedoucí výzkumu. Zabýval se zejména zinkováním, měděním, niklováním, chromováním, náhradami za toxické kadmiování, vývojem slitinových zinkových povlaků, cínováním v kyselých lázních a konverzními povlaky bez sloučenin šestimocného chromu. V roce 1995 přešel společně s celým týmem do firmy Pragochema jako vedoucí výzkumu a vývoje. Kromě vývoje přípravků pro galvanotechniku se začal věnovat širšímu spektru přípravků pro povrchové úpravy, a to odmašťování, fosfátování, chromanové i bezchromanové pasivace, mezioperačním pasivace, mořící inhibitory, mazadla, odpěňovače apod. Mezi technickou veřejností je známý jako pedagog ochotně předávající své bohaté teoretické i praktické znalosti v oblasti galvanotechniky v rámci kurzů a školení. V letech 1990–1996 byl delegátem naší republiky v International Corrosion Council, jako viceprezident Společnosti pro povrchové úpravy se podílí na organizaci Aktivu galvanizérů v Jihlavě a je viceprezidentem Asociace korozních inženýrů.

2018
Prof. Vladimír Číhal, DrSc. | 2018

Profesor Číhal je celosvětově uznávaným odborníkem v oblasti koroze a protikorozní ochrany. Publikoval množství odborných článků a zpráv a je autorem a spoluautorem několika knih, které patří k fundamentálním odborným zdrojům v oboru. Jeho monografie Mezikrystalová koroze ocelí a slitin byla přeložena do několika jazyků včetně angličtiny a ruštiny a je neustále citována.

Profesor Číhal pracoval jako vědecký pracovník ve Státním výzkumném ústavu ochrany materiálu v Praze, ale věnoval se také pedagogické činnosti. Řadu let působil na Fakultě materiálového inženýrství (dříve Hutnické fakultě) VŠB – Technické univerzity v Ostravě, kde zastával i funkci vedoucího katedry materiálového inženýrství. Dlouhodobě se věnoval výzkumu elektrochemické potenciokinetické reaktivační (EPR) metody, kterou rozpracoval během své stáže ve Francii koncem šedesátých let. V roce 2006 byla tato metoda standardizována jako norma ISO.

Profesor Číhal je držitelem řady ocenění u nás i v zahraničí, například Stříbrné plakety Františka Křižíka Za zásluhy o rozvoj přírodních věd udělované Akademií věd ČR, Ceny Marcela Pourbaixe pro nejvýznamnější vědce v oblasti koroze od Mezinárodní korozní rady (ICC) a Ceny Evropské federace pro korozi (EFC) za celoživotní vědecký přínos.

2017
Ing. Robert Bartoníček, CSc. | 2017

Robert Bartoníček je odborníkem s velmi širokým záběrem v oboru koroze a protikorozní ochrany. Zabýval se teoretickými problémy koroze, korozí ve vodách a v prostředí rafinérií. Výsledky svých prací publikoval. Hluboká a široká znalost korozní teorie mu umožnila aplikaci těchto poznatků při formulaci zásad protikorozní ochrany. Kromě monotematických odborných článků vydal nebo se spolupodílel editorsky či překladatelsky na vydání 3 knih, Koroze a protikorozní ochrana (ČSAV 1966, hlavní autor), Navrhování protikorozní ochrany (SNTL 1980, autor), Volba materiálu a protikorozní ochrana v chemickém průmyslu (R. Donndorf a kol. SNTL 1980, překlad). Ovlivnil i úroveň vzdělání technického personálů chemických i petrochemických provozů a svou aktivitou přispěl při založení Asociace korozních inženýrů (AKI) a vydávání časopisu Koroze a ochrana materiálu. Do roku 2011 byl presidentem AKI.

2016
Prof. Ing. Pavel Novák, CSc. | 2016

Vědecké a výzkumné aktivity profesora Nováka pomohly prohloubit pochopení podmínek vedoucích k nerovnoměrným formám koroze korozivzdorných ocelí a dalších pasivovatelných materiálů v řadě technicky významných prostředí, jako jsou okludované roztoky vznikající za podmínek přestupu tepla, v betonu, lidském těle, ad. Studoval tvorbu, stabilitu a mechanismy poškození pasivních vrstev s použitím inovativních elektrochemických metod, které pomáhal vyvíjet od 60. let. Podařilo se mu prosadit a zavést anodickou ochranu zásobníků a chladičů kyseliny sírové, která vedla k významným materiálovým a energetickým úsporám a minimalizaci nákladů na údržbu. Věnoval se korozi ocelové výztuže v betonu se zaměřením na spojení mezi počátečním stavem povrchu ocelové výztuže a dlouhodobou odolností betonových staveb. Vyvinul modely erozní koroze, které přispěly k pochopení vzniku tohoto fenoménu a stanovení limitních podmínek provozu zařízení s vysokými rychlostmi proudění. Profesor Novák také pomáhal zavádět moderní techniky korozního monitoringu v českém průmyslu. V posledních letech se věnuje zejména korozní ochraně objektů kulturního dědictví se snahou přenést do tohoto oboru postupy protikorozní ochrany etablované v průmyslu. Ve většině z výše jmenovaných oblastí přesahuje jeho přínos hranice České republiky.

Cena za inovativní počin v oblasti protikorozní ochrany

Cena Asociace korozních inženýrů za inovativní počin v oblasti protikorozní ochrany je udělována firmám, podnikatelům a inovátorům se sídlem v České republice nebo na Slovensku za zavedení nového výrobku, postupu nebo služby s potenciálem významně přispět k omezení ztrát způsobovaných korozí kovů.

Posláním AKI je podporovat aktivity snižující korozní ztráty šířením informací, předáváním znalostí a zvyšováním všeobecného povědomí o důležitosti a možnostech protikorozní ochrany. Minimalizace korozních ztrát do značné míry souvisí se všeobecnou dostupností špičkových prostředků antikorozní ochrany a informovaností o nich. Cena, která bude udělována od roku 2020 vždy jednou ročně, je učena firmám nebo jednotlivcům, kteří na trh uvedli inovativní řešení, službu či výrobek, případně jiným způsobem významně posílili obor protikorozní ochrany například formou uspořádání důležité akce, vzdělávacího kurzu, informační kampaně, zvýšením kapacit apod.

Cena sestává z diplomu pro oceněnou společnost nebo jednotlivce, stánku a firemní prezentace na konferenci AKI zdarma a možnosti používat logo „Asociace korozních inženýrů: inovativní protikorozní výrobek/postup/služba/počin 20xx“ na propagačních materiálech oceněného počinu.

Pravidla pro nominaci jsou uvedena zde.

Cena za nejlepší závěrečnou práci v oblasti koroze

Motivovat studenty i jejich školitele k přípravě kvalitních a přínosných závěrečných prací řešících aktuální korozní problémy v praktické i teoretické rovině pomáhá Cena Asociace korozních inženýrů za nejlepší závěrečnou práci v oblasti koroze. Cena je určena pro absolventy bakalářského a magisterského stupně vzdělání v oboru koroze a protikorozní ochrany, kteří v daném akademickém roce obhájili závěrečnou bakalářskou nebo diplomovou práci se zaměřením na korozi kovů nebo protikorozní ochranu. K hodnocení jsou přijímány práce zabývající se studiem korozních mechanismů, korozními problémy ve všech oborech lidské činnosti (stavebnictví, strojírenství, automobilový průmysl, chemický průmysl, potravinářství, ochrana kulturních památek ad.), postupy protikorozní ochrany (organické a kovové povlaky, katodická ochrana, povrchové úpravy, inhibitory, vývoj korozně odolných slitin ad.) a ekonomickými aspekty ochrany materiálů.

Cena sestává z diplomu pro autora práce a jeho školitele, úhrady účasti autora práce na každoroční podzimní konferenci AKI (vložné a ubytování), možnosti bezplatné publikace výsledků oceněné diplomové práce v časopise Koroze a ochrana materiálu a finanční odměny ve výši 5000 Kč pro autora práce. Cena je předávána během konference a její příjemce je požádán o přednesení příspěvku se vztahem k oceněné práci.

Závěrečnou práci v českém, slovenském nebo anglickém jazyce obhájenou studentem jakékoliv národnosti na české nebo slovenské vysoké škole mezi 1. červencem roku minulého a 30. červnem roku aktuálního musí nominovat školitel formou krátkého doporučujícího dopisu do 30. června. K doporučujícímu dopisu je třeba přiložit elektronickou verzi závěrečné práce a poslat k rukám jednatele AKI.

Příjemce Ceny vybírá tříčlenná komise jmenovaná výborem AKI. Jméno vítězné práce a příjemce Ceny je vyhlašováno do 31. srpna.

Vzhledem letošní mimořádné situaci, která vyvolala na většině škol posun termínů odevzdání závěrečných prací, odkládá se uzávěrka nominací na 15. 9. 2020. Výsledky soutěže budou vyhlášeny 1. 10. 2020.

Pravidla pro udělování Ceny jsou ke stažení zde. Informační leták pro rok 2019/2020 naleznete zde.

V roce 2019 byla Cena udělena Bc. Lence Rieszové za bakalářskou práci Materiály na bázi intermetalik železa pro spalovací motory vypracovanou a obhájenou na Fakultě chemické technologie Vysoké škole chemicko-technologické v Praze pod vedení doc. Ing. Pavla Nováka, Ph.D. Práce byla vyhodnocena odbornou komisí jako nejlepší v konkurenci dalších 5 prací obhájených na VŠCHT Praha, VŠB-TU Ostrava, STU Bratislava a Západočeské univerzitě v Plzni, z nichž do finálního výběru postoupily kromě práce Lenky Rieszové také práce studentky VŠCHT Praha Ing. Kateryny Popové a studenta ZČU Plzeň Ing. Pavla Michálka.

Dříve ocenění:

  • 2018 - Barbora Šopová za bakalářskou práci Vyfarbovanie anodicky oxidovaného hliníka na báze Sn (STU Bratislava, školitel: doc. Ing. Matilda Zemanová, Ph.D.)

Ocenění Nadačního fondu profesora Josefa Koritty

Nadační fond profesora Josefa Koritty byl zřízen na Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství VŠCHT Praha v roce 1994 s cílem podpořit studenty VŠCHT ve studiu oborů zaměřených na kovové materiály. Studentům uděluje prospěchová stipendia a uděluje ceny v rámci Studentské vědecké konference. Později se podpora studentů rozšířila i mimo VŠCHT a Nadační fond každoročně oceňuje studenty v rámci posterové soutěže na konferenci AKI. Asociace korozních inženýrů Nadační fond každoročně sponzoruje.

V roce 2019 ocenil Nadační fond dva soutěžící v posterové sekci na konferenci AKI v Prostějově. Ocenění byli bez ohledu na pořadí studenti VŠCHT Praha Matouš Hons, který prezentoval práci "Restaurování šicího stroje Biesolt & Locke", a Tomáš Hrdlička s prací "Korozní chování uhlíkové oceli v prostředí směsi cementu a bentonitu pro hlubinné úložiště radioaktivního odpadu".

Dříve ocenění:

  • 2018 - Denisa Steinerová (Univerzity Pardubice), Klára Kuchťáková a Václav Gerstner (oba VŠCHT Praha)