Titanové slitiny, které byly tepelně zpracovány v pecích se vzdušnou atmosférou, se velmi často moří v lázni na bázi kyseliny fluorovodíkové, kyseliny dusičné a vody (dále HF, HNO3, H2O). Velmi agresivní HF je často nahrazována solemi, především fluoridem amonným, sodným nebo vápenatým. Fluoridové ionty totiž silně napadají oxidové vrstvy a jsou v podstatě nejúčinnějšími aktivátory pasivního titanu a jeho slitin (1).