Při řešení technických inženýrských problémů spojených s jejich znehodnocováním atmosférickou korozí byly v nedávné minulosti ve většině průmyslových států vypracovány soustavy norem (např. 1-6). Rozhodujícím činitelem pro intenzitu a rozsah korozního poškození kovových materiálů považují tyto normy okolní prostředí popsané teplotně-vlhkostním komplexem a hodnotami o úrovni znečištění atmosféry oxidem siřičitým a aerosolem chloridu sodného v dané makroklimatické nebo mikroklimatické oblasti (1,7,8).